RIDE 3 – Recenze

Italské studio Milestone v letošním roce mezi nás vypustilo poměrně širokou škálu svých závodních titulů, kterým rozhodně vévodili motocykly nad vozidly. Zatím co Gravel byl jedinou automobilovou hrou letošního roku tohoto studia, tak motocykly to vzaly více ze široka. Dostali jsme dva tituly s terénními motocykly a to Monster Energy Supercross a MXGP Pro, kdy oba dosahovali svých zasloužených kvalit. O poznání hůře na tom byl nový ročník MotoGP 18, který i přes přechod na Unreal Engine 4 nedokázal přesvědčit o tom, že opravdu tím, čím by být chtěl. Závěr letošního roku uzavírá studio Milestone jejich další motocyklovou hrou, která tentokrát nestaví na žádné skutečné soutěži a jde o RIDE 3. Tento titul vychází s nejvyššími ambicemi a samotný Milestone má od třetího RIDE velká očekávání. Nyní se níže podíváme na to, jestli jsou naplněna hlavně naše očekávání, ale i ambice samotného titulu.

Třetí díl této motocyklové série přestoupil také z interního enginu studia Milestone na Unreal Engine 4 od studia Epic Games a na hře je to zatraceně znát a to snad ze všech ohledů ovlivnitelných použitým enginem. Hru jsem hrál na Xbox One X, což bylo na hře pochopitelně znát. Vizuální stránka hry se v rámci série i studia Milestone opravdu někam pohnula a hra vypadá opravdu k světu. Na dané konzoli jsou dokonce na výběr dva grafické režimy, tedy 4K rozlišení nebo preference 60fps. Já si zvolil první možnost a hra v tomto režimu běží skálopevných 30fps. Výrazného zlepšení po vizuální stránce se dočkalo hlavně okolí tratě, které konečně nepůsobí tak stroze a prázdně. Ale alfou a omegou celé hry jsou pochopitelně samotné motocykly, jichž tu je na tři stovky a ke všemu je každý kousek unikátním a do nejmenších detailů vypiplaný. Z tohoto ohledu nelze vlastně RIDE 3 vůbec nic vytknout. Dojem na mě udělal i efekt počasí, tedy konkrétně deště a závody v noci mají také své jisté kouzlo. Až si říkám, že tým, který dělá každoročně na sérii MotoGP by se měl od svých kolegů tvořících sérii RIDE opravdu začít učit. Jelikož tyto dvě hry od sebe kvalitou dělí opravdu velký rozdíl, co se vizualizace a technické stránky celkově týče.

Od technické stránky nebudu chodit příliš daleko a zaměřím se rovnou na fyzikální a jízdní model. V obou případech tu máme opět větší důraz na realističnost, kdy se vylepšený jízdní a fyzikální model tentokrát promítnul i do režimu se zapnutými asistenty, tedy nepočítám pomoc při řízení samotném, či pomoc při brzdění, ale s tím snad nikdo nehraje. Zapnutými asistenty jsem myslel kontrolu trakce a stability, ale jak říkám ani to není v případě třetího RIDE stoprocentní záchranou před pády, kolizemi a dalšími karamboly. V tomto ohledu dohnalo RIDE 3 svého konkurenta v podobě TT – Isle of Man, či jej vlastně i předčilo. Jelikož pocit z jízdy je zde také naprosto skvělý a to hlavně v případě, že hru budete hrát pohledem přímo z helmy, jelikož to váš zážitek ze hry jen a pouze prohloubí. S těmi všemi efekty větru máte opravdu pocit z rychlosti a síly dané motorky. Tyto faktory vám v případě pohledu z třetí osoby budou poněkud chybět a pocit rychlosti není takový.

Již výše jsem nastínil, že hra obsahuje na tři sta různých unikátních motocyklů všech světových značek. Každé z nich věnovali vývojáři velkou péči a kromě jejich věrného vizuálního zpracování se snažili do hry přenést i jejich jízdní vlastnosti a zvukovou stránku, jenž oceníte nejen u dnešních hypersportovních motocyklů, které jak se patří, trhají asfalt, ale u starších historických kousků, jež zde mají také hojné zastoupení. Svého oblíbence si lehce najde snad každý fanoušek silničních motocyklů. Nalezneme zde opravdu celou plejádu různých typů motocyklů od současných závodních kousků, supersportů, hypersportů, superbiků, přes 80. a 90. Kousky, až po padesátá, šedesátá léta minulého století a zástupce z řad café racer.

U samotných strojů ještě zůstanu. Vývojáři se v tomto ročníku chlubili rozsáhlou škálou úprav každého z motocyklů a vlivem, jenž budou tyto úpravy mít vzhledem k jízdním vlastnostem upravených motorek. I těmto slibům bylo vskutku dostáno. Upravit lze po stránce výkonnosti, či jízdních vlastností snad opravdu vše, kdy i lepší olej má nějaký svůj účinek. Vedle této možnosti je tu i široká škála úprav po stránce vizualizace, kdy konečně poprvé si lze udělat svůj vlastní vzhled v oblasti potisků a laku, což předchozí díly neumožňovali. Takže kreativito, bav se. Tento bod, tedy také splnili.

Vizuální přizpůsobivost se netýká jen motocyklů, ale i samotného jezdce. I v tomto ohledu nemáme zrovna malých možností pro úpravu. Nicméně nelze čekat nic, co by mělo jakýkoliv význam na vaší jízdu. Prakticky jde spíše o styl. Bohužel u obličejů vašeho jezdce to není bůh ví jaká sláva, ale co, stejně máte vlastně po celou dobu hraní hry na hlavě helmu. Novinkou v tomto ohledu je snad jen možnost vytvořit si i civilní outfit bez nutnosti tvořit si pouze závodní kombiné. Vývojáři tedy ve slibech ohledně možnosti úprav v třetím RIDE rozhodně nelhali a svým slibům dostáli.

RIDE 3 nabízí pro tuto sérii již tradiční herní režimy. Všemu pochopitelně vévodí režim Carrier, ale k tomu se dostaneme až za chvilku. Vedle něj tu pak stojí singleplayerový režim Quick Race, kde si můžeme zvolit jednu ze tří dostupných disciplín. Ty jsou Race, Time Trial a Drag. V podstatě žádnou z nich není třeba blíže představovat. Nic dalšího vlastně RIDE 3 nenabízí, což je vlastně škoda. Variabilita tu zkrátka trochu chybí, tak nějak stále doufám, že do této série zavítají i terénní závody, ale snad zase příště. Chybí tu rozhodně třeba nějaký challenge mod, který by vás postavil před konkrétní výzvy jako třeba nějaký časový slalom, dožeň toho do toho a toho kola. Byť se může zdát, že tímto chci naznačit, že po stránce obsahu je toho v RIDE 3 málo, tak tomu tak rozhodně není, akorát do herních disciplín je to trochu skromnější a pro mě je to opravdu jedna z mála malých vad na kráse tohoto titulu. Titul nepostrádá ani hru více hráčů, kde opět tu máme jak tradiční online zápolení s ostatními hráči, tak i možnost gaučingového, dnes poněkud skomírajícího, split-screen multiplayeru.

Nyní už ke korunovačnímu klenotu této hry, tedy režimu Carrier. S tím klenotem jsem to dobře trochu přehnal, ale rozhodně jde o nejobjemnější režim, který kdy v této sérii byl přítomen. V rámci tohoto režimu si projdete opravdu desítky všemožných turnajů/šampionátů, které jsou vždy na něco konkrétně zaměřeny a to buďto na danou historickou epochu, značku, zemi původu, či zkrátka nějaký technický parametr. Ke každému takovému šampionátu je pak přiděleno nějaké to povídání, které nám danou kategorii přibližuje a my tak můžeme nabrat řadu nových informací z poměrně široké historie vývoje motocyklů jako takových. Ostatně podobné povídání máte i ke každé motorce, která je ve hře obsazena. Což všem nadšencům do dvoukolových žihadel dává jakousi rozsáhlou encyklopedii, která nabízí širokou škálu informací. Osobně si říkám, kolik času museli vývojáři jen sepisováním těchto informací strávit.

Tento režim je založen na odemykání dalších turnajů podle úspěchů v těch již aktivních, což je dáno jakýmsi systémem hvězdiček. U každého zamčeného turnaje máte vždy uvedený milník, kterého musíte v tomto ohledu dosáhnout, abyste si jej zpřístupnili. Nejedná se o žádný revoluční krok a dá se říci, že z tohoto úhlu pohledu je režim kariéry poměrně strohý. Zajímavou motivací v tomto režimu je šance na zisk nového motocyklu bez nutnosti si jej koupit. Jedinou podmínkou je, že musíte získat v daném turnaji ve všech disciplínách plný počet hvězdiček, jinými slovy vše vyhrát. To v závodech po tréninku není takový problém. Ten představují hlavně časovky, kdy mnohdy na milník času pro zlato, není možné dosáhnout bez toho, abyste váš motocykl trochu upravili, případně neznali danou trať nazpaměť.

Ona znalost tratí je mnohdy zcela klíčová, což může být ze začátku trochu problém. Ani z tohoto hlediska nebyli vývojáři žádní troškaři. Hra totiž nabízí na třicet oficiálních světových okruhů a některé jsem do teď vlastně ani neznal. Ale kromě nich si autoři popudili i uzdu vlastní fantasii a vytvořili závodní tratě z různých míst světa, kde jim přišel do oka půdorys místních silnic, což já vždy v každém díle jen vítám. Přeci jen oficiální okruhy má člověk naježděny, ale jezdit někde po silnici podél skal má své kouzlo. Celkový počet okruhů s neoficiálními tratěmi vyšplhal na úctyhodných 42 unikátních závodních tratí, které mnohdy nabízejí i nějaké ty své vlastní variace. Po stránce obsahu si tak opravdu není nač stěžovat. V tomto ohledu je RIDE 3 napěchovaný k prasknutí.  Je tedy možná až škoda, že kariéra nenabízí nic víc, než je sled turnajů s vyprávěním a nějakou tou odměnou. Chybí tu opravdu nějaké odbočky v podobě challengů, či třeba klidně vymyslet i nějaké to příběhové pozadí.

Souhrn

RIDE 3 je velkou evolucí této vlastní série ze stáje Milestone, která se předvádí v tom nejlepším možném světle a ukazuje, že Milestone v rámci motocyklových závodů mají stále co nabídnout a po letošním ročníku MotoGP 18 si s tímto kouskem rozhodně napravují reputaci. Hra nejen, že nyní vypadá vizuálně k světu a vylepšuje i svůj jízdní model, ale k tomu všemu je napěchovaná obsahem až po strop, což dokazuje nejen 42 unikátních okruhů, ale i 300 do detailu vymodelovaných motocyklů. RIDE 3 má sice pár vad na kráse, ale nejde o nic zásadního, k dokonalosti hře chybí už jen opravdu málo.

Hodnocení: 8,5/10

Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One X

RIDE 3 můžete koupit na Kuma.cz ve verzích pro Xbox One, Playstation 4 a PC.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *