Dark Souls: Remastered – Recenze

Když jsem s kamarádem a zároveň kolegou vyměnil recenzi na Sea of Thieves za recenzování Ubisoftí novinky Far Cry 5, vypadalo to jako výborný deal a win – win situace pro oba. Jenže já k tomu dostal ještě takový malý bonus v podobě recenze na remasterovanou edici herního klenotu Dark Souls. Ač jsem se na hru dost těšil, bylo mi jasné, že mám před sebou nelehký úkol a že si sáhnu na dno svých sil. A přesně to se potvrdilo.

Recenzovat remasterované edice her nikdy není jednoduché. Já osobně od nich vždy očekávám naprosté maximum a to už jen díky tomu, že většina z takových edic se prodává za stejnou nebo jen o trochu nižší cenu, jako hry nové. Proto si vždy pod názvem „remaster“ představím minimálně grafické orgie, svištící FPS a vypiplané ovládání. Jenže pak je tu ještě jiné rozdělení. Na ty, co hráli původní hru a na ty, co původní hru nehráli nebo ji viděli maximálně z rychlíku. A teď takovou hru zkuste recenzovat oběma stranám. Já se o to pokusím, jelikož v případě Dark Souls patřím přesně doprostřed mezi oba tábory. Pokud se ptáte, co tím myslím, tak věc se má tak. Dark Souls znám. Dark Souls jsem hrál na konzoli Xbox 360, ale nikdy jsem do této hry nepronikl tak, abych se mohl považovat za hráče Souls her.

Začneme hezky pěkně od začátku. Série Dark Souls je vytvořená studiem From Softwarea publikována kolosem Namco Bandai Games, avšak o tento remaster se postaralo polské studio QLOC. Jedná se o duchovního nástupce hry Deamon´s Souls, které vytvořilo právě studio From Software. Titul vychází z konceptu her na hrdiny, také nazývaných Role Playing Games. Avšak Souls série je specifická svou obtížností a náročností na hráče. Žádná Souls hra vás nikdy nevedlaza ručičku, ale pokaždé byla férová. I když obtížná, ale stále férová. Nejsou zde žádné ukazatele, kam máte jít, jako je to v jiných hrách. Žádné rozsáhlé manuály, co které tlačítko na ovladači dělá. Dokonce nějaké to vysvětlení příběhu byste zde hledali marně.

Cíl? Cesta. Cesta za poznáním, cesta za dobrodružstvím. Cesta za tím zažít něco nového, neokoukaného. Na to, abyste si však Dark Souls užili plnými doušky, se musíte správně připravit. Psychicky připravit. Věřte mi, že pokud vám někdo řekne, že v téhle hře budete umírat, tak budete opravdu umírat. A není to proto, že by hra byla přehnaně těžká v tom smyslu, že nepřátelé vydrží hodně, že jich je na scéně 10x více a nebo proto, že AI je neuvěřitelně chytrá. Ne, je to proto,že hra vás nutí hledat slabiny, hledat taktiku a cesty, jak daného soupeře položit na lopatky. Musíte začít jinak myslet. Oprostit se od zajetých kolejí a skutečně přehodit myšlení. Přemýšlet tak, jako byste tu hru žili.

Hra začíná malým intrem, abyste se dozvěděli alespoň základní historické body Dark Souls. Pakuž je však vaše hlavní postava vržena do světa nemrtvých. A právě od tohoto okamžiku, kdybych cokoliv prozradil o příběhu, tak budu spoilovat. A to nechci. Jelikož jestli je něco úžasného na Dark Souls sérii, pak je to příběh. Schválně se někdy podívejte na YouTube na „Dark Souls příběh“ a vyskočí vám tam velmi povedená videa v českém jazyce, kde se dozvíte spoustu věcí, které jsou ve hře skryty.

Ale to jsem teď odbočil. Takže máme před sebou remaster hry Dark Souls. Asi první, co všechny zajímá, jsou ona grafická vylepšení oproti sedm let staré konzolové verzi. Samozřejmostí je vyšší rozlišení textur, postav a okolního prostředí. Vše je hezčí a oku lahodící. Některé úrovně mi přišly daleko více vtahující a živé, než byly v původní verzi. Zejména efekty ohně a světel jsou zde mnohem přirozenější. Co mě velmi mile potěšilo je stabilní framerate. FPS se dle mého názoru takřka celou dobu drží na hodnotě 60 FPS a snad jedinkrát se mi stalo, že jsem ucítil záškub hry. V tomhle by si jiné remasterované tituly mohly vzít z nové verze Dark Souls příklad.

Pokud se podíváme na gameplay, tak díky již zmíněným stabilním šedesáti snímkům za sekundu vyniká propracovanost ovládání hlavní postavy. Díky bohu se mi už nestává, že padám z útesů nebo okrajů mostů, když uskakuji před nepřáteli. Konečně moje boční kotoulová akrobacie dostala šťávu a netrvá věčnost. Ovládání je přesné a prakticky po celou dobu hraní jsem neměl potřebu si na něj stěžovat. Namapování jednotlivých tlačítek je pak samozřejmostí.

Co rozhodně nesmím zapomenout zmínit, je level design. Díky vyladěné grafické stránce tak znovu můžete velebit vývojáře z From Software a vlastně i ty z QLOC, jelikož Dark Souls představuje špičku ledovce v oboru level designu. Nebojte se, že si budete po pár úvodních hodinách myslet něco jiného. Úplně stejný pocit jsem měl já. Jenže čím déle hru hrajete, tím více zjišťujete, jak moc jste se po celou dobu pletli. Úrovně obsahují cesty a zkratky, kterých si vůbec nevšimnete a otevřete je třeba až za 5 hodin.

Ale vtip je v tom, že ony cesty tam byly vždy, jen vy jste je přehlédli.  Myslím si o sobě, že jsem hodně zkušený hráč a ve střílečkách už úplně v pohodě poznám, kam se podívat a z 90% tam bude nějaký sběratelský předmět nebo něco cenného. V Dark Souls to neplatí. Doslova jsem zíral, když jsem se po 4 hodinovém putování (čti hraní pokus omyl) dostal do bodu, odkud jsem začínal, akorát jsem tam přišel zcela jinou cestou. Avšak jak říkám, ta cesta se neobjevila, ta zde byla od začátku.

Asi se vůbec nemusím zmiňovat o napětí, které by se v Dark Souls dalo krájet, jelikož hezký grafický kabátek doprovází také povedené ozvučení. Ano, jedná se o 7 let starou hru, která byla „jen“ omlazena a na věci jako je lip sync, tedy synchronizace mluveného slova a otevírání úst, rovnou zapomeňte.  Co mi však dlouho zůstane v hlavě, jsou krásná prostřední hradu, katakomb, podivuhodného lesa spolu s jejich bossy. Vysocí rytíři, oheň flusající drak, podivuhodné létající stvoření a mnozí další.

Vypadá to, jako by vyhlazené Dark Souls nemělo žádné mouchy, že ano? No, ono ani snad mouchy nemá, možná tak pár mušek, které člověk úplně v pohodě přejde. Je asi fér si říci, že, ač na jednu stranu jsem z grafického boostu potěšen, tak někde v hloubi duše jsem čekal ještě větší pecku. Ale to je jen můj názor. Třeba mě osobně asi nejvíce vadil inventář, nebo spíše způsob, jakým se v něm člověk pohybuje. Ano, po několika ukliknutích si zvyknete, ale stejně si dokáži představit daleko lepší menu. A pokud se vžiji do role naprostého nováčka na poli těchto Souls her, tak by mi scházelo vysvětlení online části této hry. Je mi to až trapné, ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, nic zásadního, co by mi na tomto titulu vadilo, jsem nenašel.

Souhrn

Co říci závěrem? Má skutečně Dark Souls Remastered smysl i pro skalní fandy, kteří první díl dohráli několikrát? Já si myslím, že ano. Jednak obsahuje i rozšíření Artorias of the Abyss, takže další hodiny zábavy jsou zaručeny a jednak je to prostě Dark Souls v novém hávu. Tento titul nikdy nevypadal lépe, i když by si zasloužil kompletní předělání po vzoru HALO 2 Anniversary. No, a pokud jste nováčkem na poli Souls, tak neváhejte. Kvalitních a atmosférických her na hrdiny, jakým jsou Dark Souls je opravdu málo. A ne každá Vás naplní obyčejným pocitem štěstí, když po 2 hodinách přeběhnete jeden vcelku obyčejný most. A přeci jen, ta hra není až tak těžká…

Hodnocení: 8,5/10

Autor: Ladislav Procházka
Testovaná verze: Xbox One X

Dark Souls Remastered můžete koupit například na Kuma.cz

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *