WWE 2K19 – Recenze

Do třetice všeho dobrého jsem usedl za recenzentský stůl, abych pro vás napsal pár slov o nejnovějším ročníku wrestlingové série od 2K, a to WWE 2K19. Posunula se i letos opět o nějaký ten kousek dopředu wrestlingov stálice, jejíž letošní cover zdobí aktuální WWE šampion AJ Styles nebo upadla stejně jako mnoho jiných simulátorů/sportovních her do šedě, stěží od sebe rozpoznatelných her, krom aktualizovaných soupisek a pár nevýrazných vylepšení? Na to si posvítíme v následujících odstavcích.

Pojďme si ihned na úvod říci, že kromě aktualizovaných grafických bannerů v několika arénách a pár reskinů herních avatarů skutečných hvězd WWE, je WWE 2K19 od loňského ročníku (který zejména výrazně posunul hru, co se grafiky týče, poměrně výrazně dopředu) těměř k nerozeznání, což není vyloženě špatně, ale jak jsem psal již loni, určitě by se dalo hru ještě trochu více „vytunit“ viz realistické modely v UFC 3. Grafické zpracování se ale neřadí mezi hlavní taháky letošního ročníku, těmi jsou dva herní režimy, po kterých jsem, stejně jako fanouçci série po celém světě, volal za všeho nejvíce a jejichž absence, resp. u jednoho z nich odfláknutost a nezáživnost byly tím chybějícím kořením, dělícím hru od čirého „full package“ herního wrestlingového simulátoru – těmi je 2K Showcase Mode a (konečně zábavný) MyCareer Mode, respektive jeho příběhový mód.

YES! YES! YES!

Po několikaleté odmlce se do série vrací populární 2K Showcase mód, který naposledy mapoval nejikoničtější momenty v bohaté kariéře člena Síně slávy WWE, Stone Colda Steva Austina. Showcase mód v WWE 2K19 je věnován fenomenálnímu Danielu Bryanovi a jeho dosavadní kariéře v WWE a musím říci, že vývojáři nemohli pro letošní rok vybrat lépe, neboť jeho cesta na vrchol, následné zranění, odpovědné za ohlášení konce kariéry coby aktivního wrestlera na začátku roku 2016 až po triumfální návrat do ringu na letošní WrestleManii 34, musí zkrátka být inspirativním příběhem snad pro každého. Čeká nás celkem 11 chronologicky vystavěných zápasů, z čehož hned úvodní zachycuje vůbec první zápas Daniela Bryana v roce 2003 jako nezávislého wrestlera (v té době pod jménem Bryan Danielson) ve vysílané WWE show proti, v té době mladé, rychle rostoucí hvězdě, Johnu Cenovi. Poté se dostáváme do roku 2010, kdy již Daniel Bryan je oficiálně hvězdou WWE na plný úvazek – prožijete si jako hráči zisk jeho prvního titulu, působení v týmu s Kanem, vznik celosvětově populárního YES! movementu, zápas proti Triple H na WrestleManii 30 společně s triumfální výhrou světového titulu a WWE titulu v ten samý večer až po slavný letošní návrat do ringu, který by jen málokdo předpokládal. Všechny historické zápasy jsou věrně zrekonstruovány, máme zde několik různých vzhledů Daniela, neboť jeho image se v průběhu těch osmi let v WWE výrazně proměnovala, stejně tak i moveset se mírně odlišuje. To vše je protkáno originálními cutscénami během zápasů, které již tradičně jsou na velmi vysoké úrovni, přítomny jsou taktéž historické objective goals typu (zaměř svoje útoky na oponentovu ruku, proveď finisher v ringu, atd..)  Tou největší třešničkou na dortu je však to, že celým Showcase vás provází v krátkých videodokumentech živý Daniel Bryan, komentujíc všechny tyto velké zápasy, díky čemuž vás o to více vtáhne do celého příběhu za tím vším. Za to si vývojáři, stejně tak jako samotná WWE, včetně Bryana zasluhují obrovskou pochvalu, neboť celý Showcase působí v podstatě jako kdyby jste sledovali v televizi dokument o kariéře této legendy a je vidět už jen z doplňujících background videí, že si s tím všichni zúčastnění dali práci.

NEVER SAY NEVER

MyCareer mód je zpátky v plné síle a s několika opravdovými lákadly.

Jediné, co v rámci tohoto komplexního módu zůstalo od loňska při starém, je online Road to Glory mód. Nově tu máme tzv. Towers Mód, což je vlastně něco na způsob arkádového módu z bojových her, kdy si na začátku vyberete jednoho wrestlera, se kterým čelíte dopředu vybraným protivníkům, přičemž si vždy v menu nabídce vybíráte jednu „Towers“ ikonku s tématickým složením protivníků (př. ženské wrestlerky, legendy, atd.), jednotlivé zápasy se od sebe odlišují různými variacemi typů zápasů a obtížností, za jejichž výhry dostáváte XP body, které poté využíváte k již tradičnímu odemykání zápasníků, nových chvatů, a tak dále a tak dále. Z mého pohledu je Towers mód celkem zábavnou záležitostí, která opět prodlužuje hratelnost celé hry.

Nyní již ale k tomu hlavnímu v rámci MyCareer módu: po mnoha a mnoha letech nudy tu máme pořádný příběhový mód. Vámi vytvořený originální wrestler začíná příběh jako jedna z nejpopulárnějších hvězd indy scény, působící ve fiktivní wrestlingové společnosti BCW a jeho snem je podepsat kontrakt s WWE, k čemuž dojde záhy, ale pro našeho hrdinu to nebude vůbec procházka růžovou zahradou. Dále děj nebudu dál popisovat, abych vás ušetřil mnohých příběhových zvratů a překvapení, ale mohu prozradit, že vás čeká opravdu silná příběhová linka se solidní detektivní zápletkou, jejíž průběh budete částečně určovat i vlastními rozhodnutími, vše je doplněno povedenými cutscénami a hlavně: každý zápas, který hrajete, slouží výhradně k posunu v příběhové lince. Dále pak svým herním avatarům propůjčili hlasy opravdové WWE superstars (celkem jsem napočítal okolo třiceti, včetně Triple H, Daniela Bryana, Alexy Bliss, Braye Wyatta a mnohých dalších), stejně tak i kvalitní hlas byl propůjčen našemu hlavnímu hrdinovi.

Free roaming zde již oproti loňskému ročníku není, což opravdu vítám, neboť ploužit se po ošklivě zpracovaném zákulisí arény akorát ubíralo hře na plynulosti a zábavnosti. Nyní se rovnou ocitáte v pohledu třetí osoby v jedné šatně společně s dalšími aktéry a pouze šipkou si vybíráte, s kým z nabízených načnete konverzaci. Váš hrdina má k dispozici smartphone, kam vám chodí hlasové zprávy, posloucháte fiktivní kanály wrestlingových podcastů, reflektujících váš dosavadní progres v příběhové lince, neboť jak jsem již prozradil, váš hrdina je velkým pojmem na nezávislé scéně a jeho příchod do WWE vzbudí obrovský rozruch.

Novinkou je zde MyPlayer Tree, což je v podstatě wrestlingový strom dovedností (strukturou velice podobný například tomu v AC: Odyssey), který je vždy kopletně odišný podle daného bojového stylu vašeho vytvořeného zápasníka – můžete být Cruiser (letec), Striker, Technician, Powerhouse nebo Giant. Jednotlivé skilly odemykáte postupně tak, jak se vaše vytvořená postava, ať už v Towers Módu, Road To Glory nebo příběhovém MyCareer leveluje. Jedná se o velice zábavný RPG prvek, který bude mít potenciál se více rozvíjet v budoucích ročnících.

Universe Mode

WWE Universe Mód se letos vrací s několika drobnými, leč praktickými novinkami, díky kterým máte zase o něco větší tvůrčí kontrolu nad tím, jak jednotlivé shows budou probíhat: nyní, vůbec poprvé v sérii, můžete určit, kdy přesně aktuální držitelé Money In The Bank kufříků mohou využít svého práva bojovat o titul WWE dle Vašeho výběru (můžete si určit, který kufřík se dá „zpeněžit“ na jaký konkrétní titul). Během zápasu, v němž figuruje některý z šampionů, tak můžete hru kdykoliv pozastavit a kliknout na ikonku „CASH-IN´“, načež do ringu přiběhne vyzyvatel se svým kufříkem, který promění za titulový zápas a může mít tak i teoreticky navrch, pokud je šampion z předchozího zápasu zmordován. Příjemnou novinkou je i to, že držitelé MITB kufříků do ringu vždy se svým kufříkem přichází, i když se nejedná přímo o titulový zápas, ale stejně tak jako v TV, jej nosí pořád u sebe, kdyby se naskytla správná příležitost pro jeho využití, neboť právo na titulový zápas mohou uplatnit v podstatě kdekoliv a kdykoliv. Dále můžete poprvé v jedné show mít přiřazených až šest titulů, tedy šest šampionů daného rosteru, nicméně trochu to kazí fakt, že sloty pro rivality jsou stále pouze čtyři, což doufám, že tvůrci příští rok snad už konečně rozšíří.

Samozřejmostí je, že si můžete zápasnickou kartu kontkrétní show upravovat dle libosti sami, co ale přináše Universe Módu nový rozměr je, že si u přeskakování zápasů, které nechcete hrát, vybíráte, kdo vyhraje, takže můžete ovlivňovat opravdu vše, co se ve vašem Universu děje, což vítám s otevřenou náručí a je to něco, co jsem si přál už velice dlouho, aby ve hře bylo přítomno.

V souhrnu je Universe mód stále jako vždy zábavný a vydrží na dlouhé a dlouhé měsíce, alespoň do vydání dalšího ročníku, čemuž přispívá i fakt, že máme (opět) historicky největší roster v této sérii, konrétně v základní hře 235 hratelných postav + 10 manažerů. Co na tom všem považuji za největší posun vpřed, je to, že se poměrně výrazně snížil počet hratelných legend ve hře a namísto toho byly přidány současné nové hvězdy, především z NXT (Adam Cole, Kairi Sane, Velveteen Dream, Sahyna Baszler, atd.), z cruiserweight divize tu máme např. Pete Dunna, Tylera Batea a ti, co si hru přeodbejdnali, obdrží ještě bonus v podobě Reye Mysteria a současné ženské šampionky RAW, Rondu Rousey, k tomu si připočtěte již oznámené DLC packy, které jsou letos snad nejlépe poskládány za celá léta – lákají totiž přednostně na současné nové hvězdy NXT jako EC3, Ricochet, Candice LeRae, Dakota Kai, Laycey Evans a War Raiders. Díky tolika jménům se vám jen těžko může stát, že se vám Universe mód ohraje. Kromě superstars je tu i několik nových arén, jmenovitě Mae Young Classic aréna, WrestleMania 34 a několik Indy fiktivních arén z příběhového módu, které však dle libosti můžete použít pro hraní i v Universe módu (př. Mexican Plaza, Japan Hall).

WWE 2K19 = WRESTLINGOVÝ SIMULÁTOR

A nyní již k tomu, jak se to celé hraje. WWE 2K19 pokračuje, co do hratelnosti, v trendu nastoleném už loni, a to, že akce v ringu se snaží co nejvěrněji replikovat skutečné WWE zápasy. Nečekejte, že se zběsilým mačkáním tlačítek, jako např. u bojovek, probojujete skrz protivníky k vítězství, v tomto směru se žádná arkáda nekoná. Tempo je většinou pomalé, ovládání zápasníků působí těžkopádně (ale to vůbec nepovažuji za negativum), jednotlivé údery a obrané mechanismy musíte volit velice moudře a uvažovat strategicky, možná letos ještě o něco více díky začlenění nové featurky, přibližující tuto simulaci wrestlingu k ještě větší autentičnosti, kterážto je zároveň i nejznatelnějí novinkou v gameplayi, Payback systém.

Jedná se v praxi o to, že pokud má váš protivník dlouhou dobu nad vámi převahu a vám se nejde ubránit před jeho útoky, můžete jednou za zápas aktivovat jednu ze dvou malinkých kulatých ikonek přítomných u indikátoru zdraví vaší postavy a obrátit kartu zápasu na svou stranu – každá superstar má jinak nakombinované payback ikony a ty se opět různí, některým zápasníkům svým aktivováním v zápase automaticky přidá jeden finisher, jiná dokáže zvrátit útoky od oponenta, jiná dokáže na krátkou dobu zvýšit sílu, rychlost a odolnost. Pak jsou tu ještě takové zábavnější, kdy protivníka např. dočasně oslepíte tím, že na něj plivnete „zelenou tekutinu“ (v klasických zápasech může zapříčinit diskvalifikaci), zhasnete na krátkou dobu po vzoru Undertakera světla v aréně nebo budete kopírovat oponentovy specifické chvaty. Začlenění payback systému tak přidává opět hraní na dynamičnosti a nepředvídatelnosti. Kromě payback systému přibylo mnoho nových chvatů a reversal animací, na které je radost se koukat, stejně tak i došlo ke zlepšení framerate, zejména u vícečlenných zápasů, které padá opravdu minimálně. Vývojáři také poladili nešvar, který jsem nejvíce kritizoval na předchozím ročníku, a to, že i na nejtěžší obtížnost nebyla umělá inteligence proti mně dostatečně agresivní a k vyhrání zápasu mi stačilo provést jeden jediný finisher. To je již minulostí a já mám poprvé radost, že většinu zápasů konstatně prohrávám a když už, tak potřebuji mnohdy provést i třikrát zakončovací chvat, abych zápas vyhrál. Nyní mám radost z každého chvatu, který se mi úspěšně povede inkasovat na protivníka, stisknout ve správný moment tlačítko k obraně je také větší oříšek, stejně tak jako vykopnout z pokusu o odpočítání, což je opravdu skvělé!

Je tu opět mnoho nepřeberné množství typu zápasů jako je jeden na jednoho, tag teamové souboje, Hell in a Cell zápas a Steel Cage zápas (u obou byly konstrukce klecí kompletně předělány, resp. Velikostně zmenšeny, aby odpovídaly více skutečnosti), máme zde i ženský Royal Rumble, TLC, Ladder zápasy, backstage brawl, který mírně zklamal v tom, že zákulisí je komplentě zkopírované z 2K18. Co považuji za nepovedený a zbytečný nesmysl, je zápas na ranči Braye Wyatta. Nejenom, že hrací plocha je malá a postrádajíc jakoukoliv interaktivitu s okolním prostředím, ale grafickým zpracováním je to opravdový odpad, připomínající nepovedený port z PS2, o to víc mě na tom štve, že se tato obludnost objevila ve velké míře v launch traileru a že se za to vývojáři nestydí. Zkrátka a dobře, neměl jsem, nemám a ani nebudu mít chuť ani motivaci zde svádět souboje, které stejně tak jako tak končí KO.

Trochu lépe je na tom oproti předchozímu roku komentář ve složení Michael Cole, Corey Graves a Byron Saxton, jejichž repliky se tolik neopakují a mnoho nových, svěže znějících, bylo přidáno k nástupům superstars do ringu. Komentář sice stále postrádá nádech opravdových emocí, v mnoha momentech je zřetelně poznat, že komentáři jen čtou své linky, ale ve výsledku už to není taková katastrofa jako loni.

Pro ty, kteří chtějí trochu „upustit páru“, je tu tzv. Big Heads Mode, který když aktivujete, tak se všem superstars exponenciálně zvětší hlavy na úkor malých tělíček a sledovat to, je opravdu zábavné. Je to však pouze taková blbůstka navíc, která nikoho neurazí, pouze pobaví. Stejně tak je i v módu vytváření zábavná položka Superstar Randomizer, po jejímž kliknutí vám hra automaticky upraví vzhled ať už vámi vytvořeného wrestlera nebo opravdou hvězdu WWE (př. Undertaker místo klobouku bude mít růřovou čepičku s bambulkou).

Na závěr musím vyzdvihnout krásně vypadající menu hry a letošní soundtrack, na jehož složení se podílelo několik skutečných hvězd WWE – v interpetech jsou zde zastoupeni např. Slipknot, Bullet For My Valentine, Eminem, Rancid, z čehož mám radost, neboť je vidět, že i takový korporátní kolos jako je WWE, si může dovolit ve své největší hře mít méně „family-friendly“ písně či interperty.

Souhrn

WWE 2K19 je opět zase o něco lepší než předchůdce, je zde skvělý Showcase Mód, MyCareer příběhový mód, tradičně návykový Universe Mód, přes dvě stovky hratelných postav a obrovská kreativní svoboda. Není to ale hra pro každého, neboť WWE 2K19 je opravdu simulátorem wrestlingu a tak se i hraje, což mnoha lidem nemusí sednout, naopak wrestlingoví fanoušci budou mít žně. Nějaké chybičky se samozřejmě najdou, ale letos to není nic, co by hru nějak výrazně sráželo dolů – tam, kde to loni nefungovalo, to letos funguje opravdu na jedničku – viz agresivnější A.I., lepší framerate, plynulost hraní, návrat oblíbených módů. WWE 2K19 si zaslouží krásných 9/10 a nedivil bych se, kdyby při takovém každoročním stupňováním kvality příští rok padla i ta desítka!

Hodnocení: 9/10

Autor: Zdeněk Kortan
Testovaná verze: Playstation 4

WWE 2K19 můžete koupit na Kuma.cz a to ve verzích pro PS4 a Xbox One.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *