Vampyr – Recenze

Francouzské studio Dontnod Entertainment si svou slávu na poli herních vývojářů zasloužilo zejména díky epizodické adventuře Life is Strange. Málokdo si ale již vzpomene, že první hrou, se kterou se studio pokusilo udělat díru do světa, byla poměrně slušná akční hra Remember Me. Zdánlivě dvě úplně odlišné hry ale dost možná byly tím, kde si studio vyzkoušelo to, co chtějí hráčům přinášet a to jsou skvěle vyprávěné příběhy. A protože v Dontnod rozhodně mají rádi velké výzvy, pustili se do projektu, který se od těch prvních dvou opět odlišuje, ač i zde můžeme v několika aspektech nalézt určité podobnosti. Posledním počinem Dontnod Entertainment je tak RPG hra Vampyr a následující řádky Vám snad odpoví na otázku, zda se hra povedla.

Rok 1918 byl rokem radostným. Končí Velká válka a vojáci se vracejí zpět do svých domovů. Jedním z nich je i Jonathan Reid, skvělý chirurg a specialista na krevní transfůze. Hrůzy války ho poznamenaly tak jako všechny ostatní, ale na rozdíl od jiných on měl štěstí, přežil. Ale kdo ví, možná by raději padl na bojištích Evropy, protože život, který ho čekal po návratu do Londýna, životem nebyl. Probuzení ve zkrvavené košili, mezi hromadou mrtvol, se zpočátku mohlo zdát být jen noční můrou, ale události několika příštích minut dr. Reida rychle přesvědčily o tom, že skutečnost je daleko horší. Hnán nepochopitelnou chutí po lidské krvi, vrhá se Reid na první lidskou bytost. Instinkt a reflex jsou silnější než jakýsi pocit, který mu hluboko v podvědomí říká, že se chystá k něčemu, co navždy změní jeho osud. Rychlý stisk, dva ostré špičáky pronikají do měkké tkáně a lidské tělo, které se k němu tiskne, opouští poslední známky života. To že právě zabil svou vlastní sestru, si Reid uvědomuje jen matně. Prchá do stínů, kde snad nalezne útěchu.

Dontnod zkrátka umí vyprávět. Dost možná právě to je jejich největší devizou a i příběh Vampyra se zkrátka povedl. Nečekejte nějaké rozvětvené drama. Děj je poměrně lineární a kromě hledání otázek, proč se z dr. Reida stal upír, dojde i na pár dějových zvratů a překvapení. Do toho všeho proniká trochu té politiky a mocenského soupeření různých společenstev. Hra příjemně plyne bez vyloženě hluchých míst a vyprávění pomáhají i celkem slušně napsané postavy, které během hraní potkáte. Autoři se vyhnuli nějakému do očí bijícímu klišé a žádná z postav tak není vyloženě archetypální, naopak jsou vcelku uvěřitelné. Každá z nich má navíc poměrně dobré příběhové pozadí, které si ještě dále můžete rozšířit při rozhovorech. Takto získané informace pak zas jinde použijete jako páku při rozhovoru s jinou postavou a tak postupně odkrýváte mnohdy zajímavé a propletené osudy lidí. Kromě hlavní příběhové linky, která by Vám mohla zabrat něco mezi 15 až 20 hodinami, je ve hře i plno vedlejších úkolů, které jsou poměrně pestré a solidně napsané.

Děj hry Vampyr je situován do Londýna a kromě upírů jsou jeho ulice postupně ovládány zkázou možná ještě horší, španělskou chřipkou. Ta je všudy přítomná a obyvatele Londýna kosí jednoho po druhém. Ulice jsou tak posety mrtvolami, byty opuštěné a všudypřítomná smrt jen podtrhuje zoufalost, v jaké se Londýn nachází. Herní mapa není nijak velká, zavede nás do čtyř větších čtvrtí, včetně Whitechapelu. Autoři se tak trochu nechali inspirovat serií Dark Souls (nejenom u level designu) a tak si budete postupně otevírat zkratky, které Vaše putování po Londýně alespoň trochu urychlí, ve hře jinak chybí jakýkoliv fast travel. Bohužel, často mi přišlo, že hra až moc okatě odemyká nové lokace postupně, na nějakou větší svobodu pohybu tak zapomeňte. Tomu nepomáhá ani fakt, že Vaše postava sice disponuje lehkou formou teleportace na kratší a vyvýšená místa, ale hra Vás pustí jen tam, kam sama uzná za vhodné. Často tak budete jen smutně koukat na ideální místo, odkud stačí seskočit a dostat se na druhou stranu překážky, ale místo toho si dáte dlouhý sprint, abyste po pěti minutých doběhli tam, kam jste před chvíli koukali přes onu nepřekonatelnou překážku. Prostředí na můj vkus nemá ani moc dobře zapamatovatelných bodů, což orientaci taky moc nepřidá. Hra má naštěstí již od začátku dostupnou mapu celého Londýna, takže zabloudit se nedá.

Každá z jednotlivých londýnských čtvrtí má své obyvatele a jejich spokojenost, popřípadě zdravotní stránka pak přímo reflektuje to, v jakém stavu se daná čtvrť nachází. O obyvatele je potřeba trochu pečovat, však i jako upír pořád musíte být hlavně doktorem. Jenže, tady do hry vstupuje asi nejzajímavější herní mechanika. Krev. Ta opojná tekutina, ta je pro dr. Reida jakožto doktora alfou a omegou celého jeho bytí a ti zatracení obyvatelé Londýna jí mají u sebe bezmála pět litrů. Vampyr je totiž hrou o rozhodnutích a právě to, jaký osud pro každého jednotlivého souseda připravíte, bude čistě na Vás. Každá vedlejší postava totiž disponuje určitým množstvím XP. Získat je ale znamená, že musíte nebožáka odvést někam do stínu a tam ho nepozorovaně vysát. Jenže, vy to nebudete chtít dělat. Hra Vás tak trochu tlačí do situace, kdy si budete plně ovědomovat, že smrt toho člověka je zbytečná a je důsledkem jen Vaší malosti a neschopnosti ovládnout svou chuť po krvi. Na druhou stranu, dá Vám jasně najevo, že právě vysátí nebožáka je tou nejrychlejší cestou, jak získat skutečně velké množství zkušeností. Pro představu, bavíme se o několika stovkách, možná i tisících XP, ale zabitím klasického nepřítele získáte XP v řádu jednotek. Bude tedy jen na Vás, zda hrou chcete projít jako hodný pan doktor, nebo jako krvežíznivá bestie. Smrt každého obyvatele pak i nepřímo ovlivní ostatní a tím pak i celou čtvrť. Pokud je oblast v pořádku, dá se po jejích ulicích pohybovat poměrně bezpečně, ale pokud počet obyvatel klesne na minimum, zavládne jen chaos a všude se budou potulovat monstra. Na papíře to možná zní skvěle a nejspíš to tak vypadalo i v hlavách tvůrců, ale mám trochu dojem, že výsledná podoba není až tak zajímavá. Ono to zpočátku celé působí tak, že máte absolutní svobodu a můžete o osudu postav, které potkáte rozhodovat, jak se vám zlíbí, skutečnost je ale trochu jiná. Hra si pečlivě hlídá to, aby nešlo vysát postavu, která ještě v příběhu má sehrát nějakou roli, stejně tak se nedostanete do těch částí Londýna, kam Vás hra prostě zatím pustit nechce. Volnost hraní je tak trochu na půl cesty.

Soubojový systém patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co Vampyr nabízí. I tady je znát inspirace souls hrami, ale ruku na srdce, která hra se v poslední době touto sérií neinspirovala. Kromě zdraví si tak budete muset hlídat i staminu, kterou spotřebujete při každém aktivním pohybu. Úskok, útok, to vše Vás bude něco stát a je potřeba si dát trochu pozor, jinak se může stát, že zůstanete absolutně bezbranní. Vampyr je spíše akčněji laděn, na krytí se tady moc nehraje. K dispozici máte jak slabší, ale rychlejší útok, tak i jeho pomalejší, ale o to více devastující variantu. Pěkně je řešeno i uhýbání, kdy se Vaše postava přemění na temný kouř a ladně se přesune jinak. Mnoho útoků pak má i omračující efekt, a jakmile je soupeř ve stavu, kdy se nemůže bránit, přichází do hry další faktor. Naše milovaná krev. Omráčený protivník jde totiž vysát a dr. Reid tak absorbuje malý zlomek jeho krve. Tu pak může použít pro další druh útoku, který přestavují vaše upírské schopnosti. Navíc, během sání krve jste na chvilku nesmrtelní a lze tak s trochu načasování plánovat a využít to pro krátkodobou regeneraci a dobití staminy. K úplně dokonalosti přece jen soubojovému systému něco chybí, nepociťoval jsem při hraní tu ladnost, s jakou se bojuje v souls hrách, na druhou stranu ale hře rozhodně nedělá ostudu. Zbraní zde naleznete celou řádku, od různých nožů a palic, po střelné jednoruční zbraně. Přímo při hraní lze lehce přepínat mezi dvěma sety zbraní, takže je jen na Vás, jakou kombinaci na kterého protivníka použijete.

Sestava nepřátel a protivníku, které během hraní potkáte je asi taková, jakou byste očekávali. Upíři, vlkodlaci, lovci upírů. Každý z nepřátel má svůj unikátní move set, který je potřeba si zapamatovat. Protivníci jsou schopni i trochu spolupracovat, nestalo se mi, že by jen tupě čekali na místě, až zemře jejich kolega a teprve pak se na mě vrhli. Vrcholem jsou pak samozřejmě souboje s bossy. Těch není moc, ale každý je svým způsobem unikátní. Souboje s nimi ale jistý společný bod mají. Vždy je potřeba bosse trochu osekat, omráčit a vysát z něj trochu krve a tak pořád dokola, dokud boss nepadne. Co naplat, že každý z bossů disponuje unikátním stylem boje, ten stejný průběh každého bossfightu je trochu škoda. Pokud navíc budete hrou procházet bez zabíjení npc, budou pro Vás boss fighty i solidní výzvou a někdy možná budete muset i zavelet k ústupu a jít nejdřív trochu potrénovat a získat trochu zkušeností.

Zkušenosti můžete investovat do celé řady schopností. Ty jsou rozděleny na pasivní, mezi které patří klasické zvyšování zdraví, staminy. Naleznete zde ale i schopnosti týkající se toho, kolik krve pozřete při vysávání, kolik lékárniček či nábojů unesete. Mezi aktivní schopnosti pak patří různé upírské útoky, jak na blízko tak na dálku a samozřejmě i několik ultimátních schopností. Jednou z nich je například kombinovaný útok na všechny nepřátele v okruhu. Každou ze schopností je pak možno posilovat na další úroveň. Stromy schopností se i různě větví, takže variant, jak svou postavu vylepšovat je skutečně plno. Levelovat ale můžete jen na speciálních místech, úkrytech, kde je potřeba investované body zkušeností prostě a jednoduše vstřebat během dne, teprve další soumrak se probudíte silnější. Díky tomu i hra má určité časové tempo, které budete vnímat a nebude to působit tak, že se vše odehravá během jedné noci. Kromě schopností lze vylepšovat i zbraně. K tomu slouží materiál, který buď vypadne z nepřátel, nebo ho nejdete různě po ulicích v bednách. Některé materiály pak získáte jen rozbráním jiných předmětů. Tyto materiály pak povětšinou slouží k výrobě lékarniček a lektvarů, které pak využijete při léčení obyvatel Londýna.

Hru pohání Unreal Engine 4. Studiu Dontnod se nedá upřít skvělá stylizace, kterou již ukázali ve svých předchozích hrách. Ulice Londýna jsou zajímavé, plné detailů a působí dobře. Trochu hůř již na tom jsou postavy, které by si trochu větší péči jistě zasloužili a je vidět, že tady mají grafici ještě trochu rezervy. Ty mají bohužel i animátoři, některé animace jsou vyloženě prkenné, animace obličejů fádní a leckdy bez patřičných emocí. Celkově si ale hra nese parádní atmosféru, která není nijak prvoplánová, nesnaží se za každou cenu ohromit lacinými efekty, ale přesto působí uvěřitelně. Výtku ale rozhodně musím směřovat k optimalizaci. Ta prostě dobrá není a jsou místa, kde hra vyloženě ztrácí plynulost. Pochvalu naopak musím vyseknout hudebníkům, soundtrack se opět povedl na výbornou a skvěle tak dotváří atmosféru ponurého Londýna.

Souhrn

Kdo by to řekl, že Dontnod se po epizodické adventuře pustí do hry zcela jiného žánru. Tato sázka na nejistotu se ale myslím povedla a i přes mírně nedostatky a v některých ohledech ne úplně dotahnuté herních mechaniky, se autorům povedlo přinést solidní, v některých momentech i poměrně novátorské akční rpg. Příběh vás nudit nebude, soubojový systém je slušný a pokud hře prominete těch pár technických nedostatků, měla by vás odměnit dobrou hratelností a snad i odpovědí na to, zda se bestie, která je v každém z nás dá alespoň trochu zkrotit.

Hodnocení: 8/10

Autor: Jakub Číhal
Testovaná verze: Xbox One X

Vampyr můžete koupit například na Kuma.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *