Onrush – Recenze

Codemasters je vydavatelem a zároveň vývojářem řady závodních titulů, které se vždy snaží balancovat na pomezí reality a zábavy. Tato společnost je tvořena především kořenovými týmy, avšak po ukončení práce Evolution Studios se Sony, se toto studio známé především kvůli sérii Motorstorm, dostalo pod křídla právě Codemasters. To že má studio svou vlastní hlavu vypovídá i fakt, že jejich nový počin Onrush se vymyká jakýmkoliv standardům svého momentálního zaměstnavatele. Jediné, co zůstalo společným je fakt, že se ve hře jezdí v autech, popřípadě motorkách, ale tím výčet společného se zbytkem portfolia Codies končí.

Onrush je hra, jenž se snaží vše dělat jinak. A tvrdí to o sobě již od svého oznámení. Tedy hlavně tím, že tady nejde o závodění, nejde o to být první, ale jde o show. Pokud bych měl Onrush v krátkosti něčemu přirovnat byl by to nejspíš Overwatch, jen humanoidní charaktery jsou vystřídány vozidly. Po prvních momentech ve hře je tomu dostáno. V žádném z nabízených herních režimů nejde o to, dojet do cíle jako první. Pokud je vždy tohle váš cíl, pak vám vlastně Onrush ani nemá co nabídnout. Pokud se mu však podvolíte, tak vás čeká unikátní herní zážitek, jenž jste doposud neviděli, a začneme pěkně od podlahy.

Celá hra stojí na úplně novém enginu, který byl vytvořen naprosto od nuly, ale jenž byl vytvořen pro potřeby této hry. A přes to, že hra vypadá po vizuální stránce naprosto parádně, tak i naprosto parádně běží. Většina titulů od Evolution Studios běžela vždy maximálně 30fps, byť ve své době šlo vždy o vizuálně skvělé tituly, což i dnes dokazuje jejich posledních počin exkluzivně pro Sony, DriveClub. Zde je to jinak, 30 fps vystřídalo nekompromisních 60 snímků za vteřinu a na hru to má velmi blahodárné účinky. Hru jsem testoval na mé konzoli Xbox One X, kde si k tomu všemu přidejte ještě parádní 4K rozlišení a lepší textury a efekty, a máte před sebou parádní adrenalinovou podívanou a k tomu adrenalinu se velmi rychle dostanu. Na vizuální stránce si dali vývojáři velkou práci a okolí je plné detailů a to hlavně v případě použitých prostředí, na které je radost pohledět. Spousta objektů je zničitelných a na efektech prostředí se také úplně nešetřilo. Projevuje se to na vyjetých kolejích v písku a na parádním water splashem. Destrukcí během závodu se pak hra trochu podobá sérii Burnout, tedy více než dost.

Onu adrenalinovou část tvoří právě ten fakt, že hra není o tom, dojed první, ale o tom likvidovat vše, co se vám postaví do cesty a to tím nejkreativnějším způsobem, jenž ve vozidlech jde. Své soupeře můžete likvidovat tím, že do nich vletíte z boku, spadnete z výšky, srazíte za letu, nastrčíte do sloupu, stromu, či betonu, nebo použijete ultimátní schopnosti, jimiž daná vozidla disponují. Ty jsou různé, jejich aktivace však vede k značnému navýšení ráznosti vašeho vozidla, a ve většině případů tak svého soupeře zlikvidujete už jen tím, že do něj vrazíte ze zadu, ale není to pravidlo. Některá vozidla mají tedy svou ultimátní schopnost přímo navrženou k tomuto účelu. Ne všechny ultimátní schopnosti jsou vysloveně útočné. Třída vozidla zvaná Titan je spíše defenzivou a tak ultimátní schopnost spouští řadu energetických zdí tvořených za vozidlem.

Když jsem ty vozidla nakousl, tak se na ně podíváme blíže. Z počátku jsem byl poměrně zklamaný, jelikož když se vám na finálním roosteru rozsvítí 8 vozidel, tak si začnete ťukat na čelo, že si z vás nejspíš někdo asi dělá legraci. Vozidel úplně přesně osm. Jde o osmičku tříd, které jsou dostupné, kdy každá nabízí poměrně širokou škálu skinů, kdy se kolikrát razantně mění vzhled daného vozidla. Z původní buginy se tak může stát terénní sporťák, který vypadá opravdu krutopřísně. Ano, stále to nemění nic na tom, že vzhled nemění vlastnosti vozidel, kterých je opravdu jen osm. Výše jsem však nastínil fakt, že hra je více podobná například Overwatchi, než závodním hrám, proto musíte vozidla považovat jako postavy s unikátními vlastnostmi. Vozidla jsou pak rozdělena ještě do čtyř kategorií, kdy první tvoří motocykly, druhou lehké vozy, třetí střední a pak jsou tu těžká vozidla.

Motocykly jsou rychlejší mrštnější a body slávy mohou získávat i za pomocí triků, bohužel jsou zase slabší vůči nárazům a zbylé kategorie, se také nelikvidují úplně snadno, ale taková třída Blade má ultimátku po čertech hustou. Viděli jste film Tron Legacy? Pamatujete si světelné motorky a jejich bariéry? Pak přesně to umí Blade a to si pište, že když se dostanete před soupeřící tým, tak je budete při dobré blokaci trasy likvidovat ve velkém a to beze srandy. Lehká vozidla jsou z oněch tří kategorií, také nejlépe ovladatelná a nejrychlejší, avšak zruší je i slabší zásah. Na druhou stranu nic jim nebrání v likvidaci ostatních při správném zásahu. Taková třída Vortex pak při aktivaci ultimátní schopnosti způsobuje jakousi energetickou vlnu za sebou, která odráží soupeřící vozidla na strany a pokud se to využije ve vhodnou chvíli, pak opět můžete docílit toho, že soupeři budou ustavičně zaparkováni ve stromech, sloupech a tak podobně. Střední třída vozidel je takovým zlatým středem, ani pomalý, ani moc rychlý, ani moc silný, ani slabý. Interceptor, můj oblíbenec, dokáže být sám osobě ultimátní zbraní, jelikož je víceméně určen k lovu ostatních. Jeho ultimátní schopností je rampage, tedy v podstatě běsnění, a to pak můžete do soupeřů narážet, jak chcete, jejich takedown je v podstatě jistotou. U středních vozidel se musím pozastavit ještě na Dynamem, který je takovým opakem Interceptoru po stránce ultimátní schopnosti, ten naopak své spoluhráče dobíjí, takže mají vždy dostatek boostu k likvidaci soupeřů. Ale i on sám je nebezpečným soupeřem. Poslední těžká vozidla by se dala specifikovat jedním slovem, tank. Oba jak již výše zmíněný Titan, tak druhý Enforcer, jsou pomalejší, ale za to silní v nárazech a vůči nárazům ostatních odolnější. Také se velmi těžko vytlačují. Ultimátku Titana jsem již zmínil a Enforcer disponuje schopností nazvanou Blackout. Když pojedete za ním moc blízko, celý obraz ztmavne a rozmaže se, takže pokud neznáte trať vysloveně z paměti, tak se většinou z blízka seznámíte s nějakým stromem, či jinou bariérou. Tím, že jsem nezmínil ostatní, není tím, že by byly nějak nedůležití, ale takový Charger je obdobou Interceptoru a stejně tak motocykl Outlaw.

Možná byl přednes o vozidlech příliš zdlouhavý, ale nutný. Vozidla a jejich schopnosti tvoří hlavní prvek hry samotné, tedy její hratelnosti a zároveň zábavnosti. Na počátku jsem měl z jejich počtu strach, ale hratelnost vše zásadně mění ve prospěch hry. Auta sama o sobě, by nebyla ničím, kdyby je nebylo kde prohánět.  Ale ani prostředí není zase tolik, během těch desítek hodin ve hře strávených jsem jich napočítal cca 7 – 8, nejsem si jistý, jelikož občas jsou si tratě, tedy spíše prostředí poměrně podobné. Ale byť jich je méně, tak jsou dostatečně zajímavá na to, aby si vás udržela. Přeci jen prohánět se kaňonem plným vodopádů, tunelů a skoků. Nebo co taková přehrada, kde se budete prohánět po jejích stěnách? Opravdový adrenalin. Ale ani ostatní tratě, kde může figurovat pláž, sopečná jezírka, či hustější lesy, nejsou k zahození. Celé to trochu oživuje i prvek různého počasí. V noci tratě působí jinak než ve dne, stejně tak pokud je oblast pod vrstvou sněhu, je to trochu jiné, než když je všude všechno rozkvetlé. Vývojáři při vývoji nejspíše mysleli na to, že méně je někdy více a v mých očích se jim to povedlo. Navíc pokud budou přidávat nové třídy vozidel a tratě, tedy spíše prostředí, pak bude Onrush jen vzkvétat.

Co se týče herních režimů a modů, tak hra se drží čísla čtyři a to v obou případech. Herní mody jsou čtyři z toho dva singleplayerové a dva multiplayerové. Základní singleplayerový režim, který zde zastupuje jakousi kariéru, tvoří šest velkých etap, které jsou naplněny většinou osmi závody, či turnaji. V Custom Game si pak vyberete jaký režim, na jakém prostředí se rozhodnete jet, takže ideál, pokud si chcete prostě jen rychle zahrát a to bez živých hráčů ale i s nimi. Multiplayer tvoří Ranked Game a Quick Game. Hodnocené zápasy vás posouvají v žebříčcích, kdy můžete své výkony porovnávat se světem a někde se prosazovat. Quick Game je pak rychlá multiplayerová hra, kde jste prostě vhozeni do hry, nic co by nebylo známo z jiných her.

Všechny herní mody mají jedno společné. Ve všech můžete hrát všechny čtyři herní režimy, které si rozhodně berou inspiraci z jiných multiplayrových her a rozhodně některé byste si ke hře s auty asi úplně nepřiřadili.  Overdrive je takovým startovním herním režimem, kdy vším co děláte, získáváte skóre, nejvíce tak získáte likvidací soupeřů, ale ani mimoni, kteří zde stále jezdí a pro vás nejsou ničím nebezpeční, slouží většinou výhradně jako doplněk boostu a v tomto případě i k zisku skóre, netvoří malou část vašeho přísunu bodů. Skóre je možné získat i různými skoky a lopingy, důležité je nepřetrhnout si řetěz, jelikož přísun skóre se vám neustále násobí, pokud vás tedy někdo nezlikviduje, nebo se vám za určitý čas nepodaří nic kloudného vytvořit. Pokud skóre jednoho z týmů dosáhne 10000, tak tento tým získá bod. Tým, který získá první tři body, zápas vyhrál.

Druhým režimem je Countdown. Zde máte na počátku každého z kol nějaký časový úsek, který se vám neustále odečítá. A čas k dobru získáte jen tím, že budete projíždět na trati umístněnými brankami. Nejde zde tak úplně o to, zlikvidovat soupeře, ale o to, aby váš tým projížděl v co nejvyšším počtu těmito brankami. Pochopitelně likvidace nepřátel jim zamezí, aby získávali onen drahocenný čas. Tomu týmu, jemuž prvnímu dojde čas, ztrácí možný bod. Tento režim se hraje většinou na tři body, takže kdo první získá dva, tak vítězí.

Potom je tu Switch. V němž všichni začínají s motocykly a třemi respawny. Ty představují vaše životy, pokud je někdo zlikvidován, tak se přesouvá k další třídě a poslední šancí na přežití se pro vás nakonec stává Dynamo a Interceptor. Ti hráči, jenž jsou vyřazeni až po těžkou třídu sice jsou stále ve hře, a musí zlikvidovat zbytek členů týmu, kterým ještě nějaký ten respawn zbyl. Jakmile bude jeden z týmu kompletně vyrespawnován, tak prohrává. Žádné další body zde nejsou, na vítězství je jen jedna šance. Tento režim my přišel asi tím nejzábavnějším a nejvíce nabitým adrenalinem.

Podobně na tom je i poslední čtvrtý režim hry a tím je Lockdown. Ten by se dal připodobnit k režimu Domination z klasických akčních her. Jde o to zabrat zonu, která se před vámi objeví a v ní pak vydržet 5 sekund. Což není jen tak. Oněch 5 sekund se začne počítat ve chvíli, kdy jeden tým má v zóně převahu a bude ji oněch pět vteřin držet, když se síly vyrovnají, či převáží, pak jde odpočet od znovu, či v druhém případě ve prospěch soupeře. Každý z týmů musí dosáhnout ve většině případů finálního počtu bodů, které je stanoveno na šesti, ale může to být i více. Nemusím asi říkat, že v zonách jde pak o pořádnou melu, obzvlášť, když každý z týmů je vyrovnaný a od vítězství dělí každého pouhý poslední bod. Takových závodů jsem v rámci hry zažil opravdu hodně a musím říct, že v tomto případě hladina adrenalinu opravdu stoupá a do hry vás to ještě více vtahuje.

Režimů hra tedy nenabízí nijak moc, ale všechny čtyři jsou dostatečně zajímavé na to, aby si vás udrželi. Zároveň je každý dostatečně unikátní na to, aby si našel své příznivce a milovníky. To, že si režimy nejsou prakticky ve své náplni ničím podobné, je jedině dobře. Nepřijde vám tak, že přecházíte do stereotypu, čemuž vývojáři pomohli, již výše zmíněnými, různými podmínkami na trati. Já osobně jsem byl vůči Onrush opravdu skeptický a z počátku jsem si opravdu přál, aby šlo o další Motorstorm, kdy vás od vítězství dělí vždy jen první příčka a cílová páska. Takže jsem byl ze hry na počátku trochu zklamaný. Ale vše se kompletně obrátilo a hra si mě dokázala opravdu získat.

Jediné, co mě na hře tedy zatím trochu vadí je ona menší obsahová základna a to jak v počtu tratí, tak vozidel, ale i charakterů, které vozidla řídí. Ty však nejsou ničím, jiným než kosmetickým prvkem. Řidičů je tedy více, než vozidel a i jim lze měnit skiny, stejně jako autům. Jak se ke skinům vlastně dostat? Ve hře stoupáte po úrovních, stejně jako třeba v rpg hrách, či mmo. Za každý závod tak získáváte medaile za to, co ve hře děláte, ať už jde o likvidaci minionů, soupeřů, či dělaní triků, plnění cílů vybraného režimu, nebo v případě singleplayerových turnajů ještě plnění výzev. Medaile dále představují různý počet zkušeností, a pokud je jich dostatek na postup úrovně, tak dostanete takový veselý lootcrate, který může ony skiny obsahovat. Skiny je možné i kupovat a to za herní měnu, kterou také získáváte hraním, ale není ji tolik na to, abyste si mohli po každém druhém závodě koupit vysněný skin pro vozidlo, či postavu. Není od věci, si pečlivě vybrat, za co vydřené peníze utratíte. Zisk skinů, je asi docela malá motivace, ale někomu postačí. A nebudu vám lhát, že hra cílí spíše na to, abyste zůstali hlavně u samotného hraní a tyto skiny, bannery a hrobečky, jsou spíše bonusem.

Největší zadosti učinění tak pocítíte hlavně v hodnocených hrách, kdy prostě budete sledovat své umístění ve světě, což je v případě takové hry, asi to nejdůležitější, pokud se jí hodláte věnovat. Méně ani nepřinesou ani singleplayerové závody a turnaje, které vždy nabízí nějaké ty výzvy ke splnění. A věřím, že řada hráčů, včetně mě, je bude chtít mít splněné všechny. Tím pádem jen u singleplayeru můžete strávit desítky hodin. Což není málo. S multiplayerem se tak, kdejaký hráč může dostat na stovky hodin. Já věřím, že několik desítek hodin ve hře ještě utopím. Nemohu říci, kdy naposledy jsem byl u nějaké hry, takto skeptický až znechucený a nakonec jí vlastně úplně propadl.

Souhrn

Onrush představuje zcela nový žánr na poli závodních her a to tím, že se v něm vlastně vůbec nezávodí. Jde v něm o show a pořádnou akční jízdu, která si nic nezavdá ani s hrami typu Overwatch. Přes jistou skepsi si vás hra dokáže získat a nepustit. K tomu si přičtěte, že po technické a vizuální stránce vypadá naprosto parádně a běží skvěle. A máte zase o kus života stráveného ve hrách postaráno. Zamrzí snad jen poněkud méně obsahu, což by se mělo s následujícími měsíci měnit.

Hodnocení: 8/10

Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One X

Onrush můžete koupit na Kuma.cz ve verzích pro Xbox One a Playstation 4.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *